MĚČÍN

     Město Měčín v nadmořské výšce 476 m n. m. se rozkládá v široké kotlině členité pošumavské krajiny severovýchodního Klatovska na jihozápadním výběžku zalesněného vrchu Chlumce (616,3 m n. m.), na který navazuje o něco nižší vrch zvaný Hora (567 m n. m.).

     Pod svahy těchto vrchů pramení dva potoky. První, zvaný dříve Měčínský a nyní Třebýcinka, východně od Měčína a druhý bezejmenný severovýchodně, pod samotou s místním názvem Nový dvůr. Oba tyto potoky se jihozápadně pod Měčínem stékají v jeden, který pak pokračuje dále k jihozápadu, pod sousedními Nedanicemi se stáčí k západu, protéká pod Třebýcinou, přes Hráz k Třebýcince a mezi Švihovem a Červeným Poříčím ústí do řeky Úhlavy. Nevýrazný hřbet, který navazuje jižním směrem na výše zmíněné Chlumce s místními názvy Radkovský vrch, Širé vršky, Mezuláník, Pahorek a Horův lesík tvoří rozvodí s řekou Úslavou (Bradlavou) na Žinkovsku a Nepomucku. Na jihozápadní straně měčínského údolí je výraznou krajinnou dominantou zalesněný vrch Ptín (573 m n. m.), západně od něj pak Bočanův vrch (506 m n. m.) a za ním Bor (533 m n. m.). Od nich pokračuje k severozápadu opět nevýrazný hřbet, ze kterého vystupují Malinecká skála, Pahorky, Šteflova skála a dále na severní straně uzavírají zdejší údolí zalesněné vrchy Holý vrch (568 m n. m.) a Stará pec (585 m n. m.). Za nimi se rozkládá rozsáhlý soubor Lužských lesů.    

     Nejstarší písemná zmínka o Měčíně pochází z roku 1352 a je spojena se zdejším farním kostelem sv. Mikuláše biskupa. Osídlení v jeho bezprostřední blízkosti je však doloženo archeologickými nálezy keramiky ze 13. století v zahradách čp. 44 a 45 severně od něj. Již roku 1413 byl Měčín městečkem a tehdy také existovala dnes s ním spojená ves Černovec ("Černův dvůr"), jejíž jméno bylo později zkomoleno na Černoves.

     Ve 13. století snad patřil Měčín k přeštickému újezdu. Můžeme tak usuzovat z listiny pocházející z roku 1245, kterou darovala královna Kunhuta okolí Přeštic benediktinskému klášteru v Kladrubech u Stříbra. Z blízkého okolí jsou v ní jmenováni jako svědci držitelé Žinkov, Švihova, Nezdic, Měcholup, Petrovic, Třebýciny, Lužan a Horšic. Měčín v této listině uveden není, avšak již prokazatelně osídlen byl. Někdy před polovinou 14. století se stal součástí panství hradu Skály u Přeštic, který ovládali držitelé Švihova. V 15. století byl samostatným statkem a na jeho konci se opět dostal k panství hradu Švihova, u kterého pak zůstal až do jeho rozprodeje na konci 16. století. Tehdy vznikl samostatný měčínský statek, který tvořil zámek Nový hrad s Měčínem a vsi Luh a Vlčí. Jeho samostatnost však dlouho netrvala a již po roce 1610 byl připojen k panství Žinkovy a po rozdělení tohoto panství v roce 1653 k panství hradu Roupov, od kterého se dostal na počátku 18. století k panství v Červeném Poříčí a roku 1746 opět k panství Žinkovy. Po zrušení vrchnostenských úřadů v polovině 19. století byl Měčín součástí okresu Nepomuk a později politického okresu Přeštice a soudního Nepomuk. V roce 1960 připadl podle § 17 zákona 36/1960 Sb. O územním členění státu k okresu Klatovy, zároveň k němu byly přičleněny sousední obce Bíluky, Nedanice, Nedaničky, Petrovice, Radkovice s osadou Osobovy a Třebýcina s osadou Hráz. Do konce 2. světové války používala správa zdejší obce titul "Městský úřad Měčín", který zanikl s vytvořením Národních výborů v roce 1945.

     Po listopadových událostech roku 1989 vzešla z iniciativy nově zvoleného obecního zastupitelstva pod vedením starostky Zdeny Niederlové a za přispění mnoha občanů snaha o navrácení statutu města. Usnesením předsednictva České národní rady č. 969 z 96. schůze dne 4. června 1992, byl Měčínu statut města navrácen, podle § 2 odstavec 2 zákona České národní rady č. 367/1990 Sb. V následujícím roce 1993 byla Městským úřadem v Měčíně podána žádost Poslanecké sněmovně parlamentu České republiky o přidělení nového městského znaku a praporu podle zaslaných návrhů, poněvadž se z minulosti žádný znak nedochoval, ani zmínka o něm.   

     Nový městský znak byl Měčínu přidělen následujícího roku 1994 a tvoří jej polcený štít, vpravo modrý se zlatou horní částí biskupské berly otočené doleva, vlevo tři stříbrné pruhy v červeném poli. Symbolika znaku vychází z historie Měčína - horní část zlaté biskupské berly v modrém poli připomíná zasvěcení zdejšího farního kostela sv. Mikuláši biskupovi a tři stříbrné pruhy v červeném poli, v druhé části znaku, jsou převzaty z rodového šlechtického erbu Švihovských z Rýzmberka, kteří jsou prvními známými držiteli Měčína ve 14. století.

     Z hlediska vývoje osídlení prozrazuje mnohé jeho půdorys a důležité jsou také archeologické nálezy, z nich zejména nález pražských grošů z doby po roce 1430, ve dvoře usedlosti čp. 6/153 v Černovci. Na mapě Stabilního katastru z roku 1837 je dobře patrná trojdílná aglomerace. Její jádro tvoří nevelké městečko s protáhlým k jihovýchodu se zužujícím a svažujícím náměstím. Jeho hlavní osu kříží pravoúhle na horním konci tohoto náměstí cesta od Klatov do Skašova a Žinkov.

     Měčínskou aglomeraci pak dotvářejí dva vesnické celky. Jihovýchodně od městečka na svahu nad rybníkem a potokem je to středověká ves Černovec (písemně doložená k roku 1413) v podobě charakteristického lokačního útvaru s velmi protáhlou vřetenovitou návsí, obklopenou velkými usedlostmi, které snad zachovávají středověkou rozvolněnější hmotovou skladbu vsi, doplňovanou od konce 18. do počátku 20. století dalšími stavbami menších usedlostí. V roce 1563 zde existovaly usedlosti s pozdějšími čísly popisnými: 2 (U Horů), 3/160 (U Mašků), 5/158 a 159 (U Modrejch), 7/151 (U Razimů, později U Šenkyříků), 10/145 a 146 (U Roubíků), 11/144 (U Heřmanů) a 32 (U Hadačů).

     Téměř zrcadlovou obdobou, včetně polohy na svahu nad potokem, představuje severozápadní část Měčína s místním názvem V Konci. Původní usedlosti se zde řadí podél široké ulice, po jejíž severní straně probíhala hluboká dnes zatrubněná vodoteč. Tato část byla do počátku 19. století od Měčína oddělena nezastavěným prostorem pod zámkem, začínajícím od čp. 17 (U Roubíků) až k bývalému panskému ovčínu čp. 16. Dokladem její existence již roku 1563 je zápis v Zemských deskách, kde jsou uváděni majitelé pozdějších čísel popisných: čp. 5 (U Kličků), čp. 6 (U Králů, později U Matějků), čp. 9 (U Šteflů, později U Králů), čp. 10 (U Bočáníčků), čp. 13 (U Turečků) a čp. 14 (U Pešků, později U Kadlečků).

     Jak postupoval vývoj těchto tří celků je bez podrobného archeologického a historického průzkumu těžko prokazatelné. Jisté je, že Měčín s Černovcem po třicetileté válce dlouho stagnoval. Teprve během 18. století začaly přibývat nové domy a kolem roku 1725 je poprvé doložen panský dvůr zvaný Nový (později hájovna 2 km severovýchodně od Měčína). Ve stejné době existovaly 3 km severně od Měčína pod Holým vrchem tři panské chalupy, které zanikly na počátku 19. století. Růst městečka pokračoval i v 1. polovině 19. století, především výstavbou malých domkářských usedlostí. Měčín byl venkovským městečkem, jehož obyvatelé se živili především zemědělstvím, a proto měly jeho jednotlivé usedlosti až do poloviny 20. století charakter vesnických staveb. Jejich stavebním materiálem bylo až do konce 18. století dřevo a kámen a později pak nepálené i pálené cihly. Do podoby jihozápadní strany náměstí zasáhl v roce 1895 veliký požár, který zničil sedm usedlostí a hospodářské budovy fary. Severozápadní stranu náměstí pak výrazně ovlivnila jednopatrová secesní budova vystavěná roku 1908 hostinským Janem Čermákem podle plánů plzeňského stavitele F. Kouta na místě staré, částečně dřevěné hospody zmiňované již v 17. století. Po smrti jeho bezdětného syna Františka Čermáka (†1965) připadla jako odúmrť státu a po roce 1990 byla převedena do majetku obce pro účely městského úřadu. Od počátku 20. století po celou jeho první třetinu docházelo zejména vlivem poměrně častých požárů k přestavbám starého stavebního fondu, nejprve hospodářských objektů zemědělských usedlostí (chlévů a stodol) a později i jejich obytných částí a k nahrazování původní doškové krytiny pálenými i cementovými taškami. Východně od zámku byla v letech 1913–1914 vystavěna podle projektu stavitele a architekta F. Kándl a J. Janovský v Klatovech velká jednopatrová budova nové školy. Její zadní strana byla na počátku 90. let 20. století doplněna nevhodnými přístavbami. Na ní navazuje areál fotbalového hřiště s budovou tělocvičny, nově postavenou v letech 2000–2001. Ve 2. polovině 20. století se Měčín rozšířil o nové části s rodinnými domky. Nejprve na návrší severovýchodně od bývalého zámku a pak o celou novou ulici probíhající po jeho východní straně od nové školy jihovýchodním směrem za Černovec. Proti nové škole byly postupně vystavěny čtyři jednopatrové vícebytové domy a vedle ní nová prodejna potravin. Tato část byla doplněna výstavbou areálu mateřské školy, která byla později zrušena a odprodána městem soukromému majiteli. Nová mateřská škola byla společně se školní kuchyní a jídelnou vystavěna u nové tělocvičny vedle budovy základní školy. Východně od Měčína vznikl postupně od šedesátých let 20. století velký areál zemědělské velkovýroby.

     Celkově si Měčín zachoval dosud nenarušenou půdorysnou i hmotovou strukturu, kterou obohacují památkově hodnotné stavby farního kostela, barokní fary (1775), empírové staré školy (1822) a zámku. Doplněné výraznými dobovými stavbami, zejména novou školou a na náměstí budovou nynějšího městského úřadu čp. 43 vystavěnou roku 1908 podle plánů plzeňského stavitele Ferdinanda Kouta, domem čp. 42 s použitými prvky hrázděné konstrukce a bývalými zemědělskými usedlostmi čp. 39 a 26. V detailech pak jeho podobu doplňují drobné památky, kterými jsou barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého na náměstí, kaplička pro slavnost Božího těla u ohradní zdi kostela a kaplička sv. Floriána z roku 1896 v Černovci. Do jeho celkového obrazu patří také areál hřbitova z roku 1907, umístěný severně za městem při cestě do Skašova.

     Panorama Měčína se nejvíce uplatňuje při pohledech od jihu, jihozápadu a západu, kdy vytváří s okolní krajinou a všemi svými dominantami působivý obraz. 

© Roman Tykal, 2020